Petice proti demolici
nádražní budovy v Ústí nad Orlicí
Naproti současné historické výpravní budově stát postaví novou výpravní budovu.
Jméno:
Heslo:

Napsali o budově


ČESKOTŘEBOVSKÝ ZPRAVODAJ


Bourání výpravní budovy v Ústí nad Orlicí

Nedá mi to, abych nezareagoval na příspěvek o bourání výpravní budovy v Ústí nad Orlicí i na ohlas pana Jiřího Šimona. O železnici a historii dráhy se zajímám prakticky od útlého věku. Zpráva o rozhodnutí zboření výpravní budovy a chybě NPÚ v Pardubicích mě sice zaskočila, ale nepřekvapila. Nemohu však souhlasit s panem Šimonem, že budova v Ústí nad Orlicí není jedinečná. Ona svým způsobem jedinečná je a neodpovídá řádu typizovaných budov v Rakousku-Uhersku. Budovu postavila Rakouská severozápadní dráha (ÖNWB) a styl jejich staveb byl sice také typizovaný, ale vymykal se typizovaným stavbám např. Rakouských státních drah, nebo StEGu. Budova zde byla postavena v roce 1874 při stavbě trati do dnešního Letohradu, projekt vypracoval architekt ÖNWB Rudolf Frey. Podobnou budovu postavila ÖNWB např. v Týništi nad Orlicí, která je však přestavbami zcela znehodnocená. Ústeckoorlická budova je stále v původní podobě, včetně, režného zdiva, hrázděných horních pater a původními dveřmi a okny a tak by si zasloužila zůstat jako památka, zvláště když o kousek k České Třebové je další historická budova z roku 1845, budova Ústí nad Orlicí Město. Obě budovy by tak mohly dokumentovat rozdíl staveb železničních budov, od sebe je dělí necelých 30. Let vývoje železnic u nás.
Pan Šimon ve svém ohlase upozorňuje na budovu v Suchdole nad Odrou. Tato budova neodpovídá stylu ÖNWB, tudíž se nejedná o identickou stavbu. Jestliže chceme srovnávat, tak potom s budovou ve Všetatech, ale ta neodpovídá ústecké. Druhou fatální chybou je jakési srovnání se situací, která byla v České Třebové v roce 1924, kdy byla zbořena zdejší stará výpravní budova. Ta opravdu překážela nutnému rozvoji českotřebovského nádraží. V té době železnice expandovala a rozšíření nádraží bylo nezbytné a nebylo jiné cesty. Dnes je železnice v útlumu.

Samozřejmě se pokrok nedá zastavit, budova v Ústí nad Orlicí překáží současným plánům rekonstrukce, ale kdyby došlo k úpravám, mohla by se stávající budova využít i pro potřeby rekonstruovaného nádraží. Nádraží v Ústí nad Orlicí bude zcela jistě, co se týče kolejiště redukováno, tolik kolejí v současném provozu není potřeba a dnešní letohradské nástupiště by mohlo posloužit jako 1. nástupiště pro směr Česká Třebová. Další variantou by mohlo být zachování nádraží jako ostrovního s tím, že pražské nástupiště by po modernizaci sloužilo pro směr Č. Třebová a letohradské pro směr Praha. Příchod k budově by byl podchodem z prostoru u dnešního skladiště, kam by byla směrována přístupová komunikace, bylo by zde parkoviště, případně i nová budova pro současný provoz ČD a SŽDC. Místo současné 20. koleje by bylo postaveno nové nástupiště pro osobní dopravu na Letohrad. Původní budova by mohla takto zůstat stát a po generální opravě by mohla sloužit dále. Byla by zde dále restaurace, popř. dopravní kancelář, reléový sál a zázemí pro provoz. Další části budovy by se daly využít k různým účelům, mimo jiné by zde mohla být i nějaká muzejní expozice, spojená s železnicí, věnovaná vývoji kolejové dopravy v regionu. Možná by se tak mohla vyřešit i situace se železniční částí našeho městského muzea, když Česká Třebová nemá o tuto expozici zájem. Problém je zřejmě úplně někde jinde a to ve vlastním provozu. České dráhy ani SŽDC nebude tak rozsáhlou budovu potřebovat. Místo stávající budovy zde vyroste jednoduchý skelet betonu, železa a skla, ve kterém bude místo pouze pro dopravní kancelář, pokladnu, toalety a nejnutnější zázemí pro zaměstnance. Čekárny, úschovny zavazadel se dnes nenosí, bude zde zřejmě jen malý vestibul, ve kterém budou jen automaty na kávu. Možná se najde místo pro prodejnu novin. Cestující tak budou čekat hlavně venku na studených kovových lavičkách pod vlaštovkami nástupišť. Ono je jednodušší postavit novou budovu na zelené louce, než opravovat stávající. Tak nám zůstane jen vzpomínka na jeden architektonický klenot dopravního slohu společnosti ÖNWB z druhé poloviny 19. století, kdy architekti uměli skloubit účelnost se vzhledem a vypracovat vše do pečlivých detailů. Zůstanou ještě fotografie a filmy jako doklad, že i tato společnost se chová k památkám stejně necitlivě, jako se choval předešlý režim. A pak bude ještě až na několik detailů shodný model tohoto nádraží na kolejišti HO v Klubu železničních modelářů v Plzni.

Pavel Stejskal

Definitivně rozhodnuto: ústeckoorlické nádraží bude zdemolováno

(23.9.2008, Červená Voda)
Když jsem se v listopadu minulého roku náhodou dozvěděl, že v rámci výstavby železničního koridoru má být ústeckoorlické nádraží srovnáno se zemí, byl jsem šokován. Tato nádražní budova je více jak 130 let stará, z většiny zachovalá v původním stavu. I přesto, že nejsem odborníkem, byl jsem si jist, že svou architekturou je toto nádraží ojedinělé. Provedl jsem proto fotodokumentaci, základní popis nádražní budovy a zajistil kopie původního technického nákresu budovy. To vše jsem zaslal společně s žádostí na prohlášení budovy za kulturní památku na odbor památkové péče Ministerstva kultury ČR. Správní řízení s majitelem objektu českými drahami, a. s. bylo zahájeno v dubnu tohoto roku. K mému podnětu se souhlasně vyjádřily tyto úřady: Národní památkový ústav-ústřední pracoviště v Praze, příslušné odbory Městského úřadu v Ústí nad Orlicí a Krajského úřadu Pardubice a nakonec i Národní památkový ústav-územní pracoviště Pardubice (dále viz Rozhodnutí MK ČR). Vlastník objektu vyjádřil svůj nesouhlas s prohlášením budovy za kulturní památku logickým odůvodněním. Jednoduše řečeno, přípravné práce na přestavbu nádraží jsou v plném proudu a je již pozdě cokoliv zachraňovat. Toto koneckonců konstatuje i MK ČR kdy: „Ministerstvo kultury si je dobře vědomo významu průmyslového dědictví České republiky, ale zároveň se domnívá, že podnět na prohlášení konkrétně tohoto objektu měla odborná organizace (myšleno NPÚ-Pardubice, pozn. autor) zaslat před začátkem dlouhodobě plánované a připravované akce…“ Je neuvěřitelné, že i v 21.století demolujeme staré historické budovy a na jejich místě stavíme koleje. Ještě více je znepokojující evidentní pochybení představitelů územního pracoviště NPÚ v Pardubicích. MK ČR ve střetu s jasně doloženým a odůvodněným veřejným zájmem prokázaným Českými drahami, a.s. nemohlo vydat jakékoliv jiné rozhodnutí v projednávané věci, než odmítnutí mého podnětu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 8.9.2008.

Na SUDOPu v Praze mi vysoce postaveným zaměstnancem bylo řečeno, že kdyby byl tento podnět podán před pěti lety, nádraží by bylo zachráněno i pro další generace. Za toto fatální pochybení byl měl příslušný pracovník NPÚ Pardubice nést osobní odpovědnost. Osobně bych chtěl poděkovat Mgr. Petře Mašitové, PhD., která moji žádost na MK ČR vyřizovala, stejně tak i ostatním zainteresovaným úřadům.
Nesmírně mně mrzí, že se nám nádraží nepodařilo zachránit. I přesto, že není řadu let udržováno, zůstává krásné a ojedinělé. Chápu odůvodněnost veřejného zájmu, proto v zákonné lhůtě nepodám rozklad. Já, i ostatní milovníci historie se s tím špatně smiřují, ale nic jiného nám nezbývá. Dle dostupných informací již neexistuje šance na záchranu ústeckoorlického nádraží.